29. kapitola: Draco a Avada kedavra II.

rozepsáno | † 06. 01. 2012 | kód autora: uSQ

                 Elizabeth Snapeová

29.:Kapitola

Zvedla oči. Draco nehybně ležel na zemi a Dolohov se pobaveně usmíval. Kolem bojovalojen několik lidí - Lucius, kterému tekly slzy z očí, a Serena, ale i ta svůj boj s mladičkým kouzelníkem, který se připojil později, ukončovala.

 
Elizabeth se postavila, z oka jí vypadla malá kapička. Narovnala se. A prostě šla vstříc Dolohovovi.
"Přeskočilo ti?" naprosto nekontrolovatelně se na dívku smál.
"Sbohem," dodal.
Namířil k Eliz. Dával si na čas. Ničeho se nebál. Lizzie netušila, co ji k tomu vedlo a proč použila nějaký pohyb. Ale máchla prázdnou rukou, naprosto jinak než při jakémkoli kouzlení hůlkou, ale zuřivě. Dolohova ta síla zvedla do vzduchu, zastavila ho až zeď, která při nárazu jeho těla praskla.
"Vstaň," přikázala mu.
Všichni kolem už fascinovaně zírali. Naštěstí měla v té chvíli Liz ruku před sebou, takže nemohli vidět, že nedrží hůlku. Nott, který jako poslední vzdoroval nějakým podivným promícháním Nevillovi, se ohlédl Liziným směrem. Neville toho využil a za vteřinu třímal v ruce jeho hůlku.
"Odveďte smrtijedy pryč," poručila Serena, jelikož tušila, že by tu nemělo být tolik svědků - nepřátel.
Neville, Lenka a Ginny všechny vyvedli ven.

 
"Vstávej, nebo ti pomůžu!" zaječela naprosto bez sebe vzteky Liz.
Antonin ale nemohl. Eliz to moc dobře věděla. Znova máchla rukou, tělo jejího momentálně největšího žijícího nepřítele se vzneslo. Relativně pomalu ho nechala dopadnout na nohy.
"Hoďte - mu - hůlku," přikázala a podívala se na vyděšenou Hermionu.
Nikdo nezareagoval. Liz znovu máchla rukou a hůlka, která ležela na zemi, skončila u Dolohova ztěžka dýchajícího a stojícího na čtyřech.
"Zvedni to!" přikázala.
"Lizzie?" zoufale na ni zavolal Harry, ale ignorovala ho.
Z očí jí sršela nenávist.
"Elizabeth, prosím tě..." Oliver zamířil k naprosto zuřivé dívce.
Otočila se k němu a v tom okamžiku se Oliver sice pomalu, ale nesmlouvavě odporoučel po zemi ke zdi.
"Tu - hůlku!" znovu a ještě chladnokrevněji rozkázala Liz.
Když sahal zničený Dolohov po v této chvíli naprosto bezcenném kusu dřeva, Lizzie se soustředila, nehnula ani brvou a neznámá síla Dolohova narovnával...

.... Napřáhl se, ale znovu letěl vzduchem, celou dobu rotoval a přerazil relativně tlustý trám kousek od oken. Z posledních sil se postavil. Upustil hůlku. Liz k němu udělala několik kroků. Natáhla ruku a přistála jí v ní vlastní hůlka. Z asi pěti metrové vzdálenosti se na muže dívala.


 
"Liz, ne..." ozval se z rohu Dracův hlas.
Poprvé v životě přečetl někomu myšlenky. Cítil se úplně zmučeně, přesto slyšel Lizinu mysl, jak touží po pomstě - připravená Dolohova zabít.
Lucius k němu přiskočil. Všichni k chlapci upřeli pohled. I Elizabeth. Dolohov situace využil. Sebral hůlku.
"Ava..." chtěl vyslat smrtelnou kletbu.
"Avadakedavra," Serena byla rychlejší.
Eliz se otočila, stačila si všimnout, že se muži zaleskly oči těsně před tím, než dopadl na studenou podlahu. Rozběhla se k Dracovi. Když se k němu dostala, upadl do bezvědomí.

 
Za několik minut do rezidence dorazili členové Řádu a bystrozorové. Všichni, aniž by se domlouvali, potvrdili, že Dolohova zabila odražená kletba během boje. Draca odvezli ke sv. Mungovi. Lizzie seděla v koutě a prohlížela si tmavou oblohu posetou hvězdami. Odpověděla na několik otázek někomu z ministerstva. Pak osaměla. Věděla, že ji Oliver z dálky pozoruje, ale neodvážil se k ní jít. Na opěrku jejího křesla si přisedl Harry. Stiskl kamarádce ruku. Nic neříkal. Ostatní se pomalu loučili. Weasleyovi se sem dostali a odvedli Rona a Ginny. Hermiona opodál mluvila s Oliverem. Elizabeth vůbec nepřemýšlela nad tím, co mu asi říká.

 
"Půjdeme domů," přistoupila k nimSerena, vedle ní stál Nigel.
"Dobře, mami," souhlasila Eliz a Harry přikývl.
"Hermiono, nechceš jít s námi?" nabídla Serena.
Dívka přikývla.
Za pár vteřin se ocitli na Grimmauldově náměstí 12.
"Zlepšila jsem ochranu a přestěhovali jsme se," vysvětlila.
"Johne? Jsme doma," zavolala směrem do patra.
Po schodech dupal čtyřicetiletý, velmi pohledný muž. Měl světlé vlasy, místy pár šedin, krásné modré oči a atletickou postavu. Vrhl se na svého syna a dceru.
"Hrozně jsem se bál," šeptal Lizzie a Nigelovi do vlasů.
"No, přežili jsme to, tati," uklidňoval ho Nigel.
"Liz?" vyzvídal John, protože ho překvapilo, že jeho dcera zarytě mlčí.
"V pořádku, táto. Já si půjdu lehnout, dobře?" pomalu kráčela po schodech do Siriusova pokoje.

 
"Co se stalo, Sereno?" divil se John.
"Remus, Nymfa, Fred, ColinCreevey a další..." zasekla se, "včetně Severuse zemřeli."
"To je mi moc líto," objal Serenu.
"A On?"
"Je mrtvý. Definitivně," vysvětlil Harry.
"Omlouvám se, vůbec jsem tě neuvítal," John potřásl chlapci rukou a poplácal ho po rameni.
"Děkuju. Staral ses o ni."
"Spíš ona o nás," vysvětlil Harry.
John zlehka objal Hermionu.
"Já něco uvařím. Musíte mít hlad," navrhla Serena.

 
Seděla v kuchyni a čekala, až se dovaří brambory. Pořád viděla před očima bratrovo tělo. Stiskla prsty v pěst.
"Sereno?" vyrušila ji Hermiona.
"Už. Já tomu trochu pomůžu," máchla hůlkou ke sporáku.
Dalším kouzlem prostřela a zavolala zbylé muže ke stolu.
Jedli v tichosti. Harry si strašně přál, aby tyhle první dny byly za nimi. Po večeři ukázala Serena všem jejich pokoje. Sama zamířila do Siriusovy ložnice. Před dveřmi se ale zastavila. Slyšela kroky. Elizabeth pochodovala po pokoji. Serena se točila k půdě. V nejzazším koutě byl opřený obraz přikrytý černým hadrem. Vzala ho a zamířila za svojí dcerou. Neklepala, chtěla předstírat, že o ní neví.

 
"Rozhodla jsem se sem nastěhovat, ale klidně tu můžeš zůstat," promluvila a obraz opřela o stolek u dveří.
Liz chodila od okna ke dveřím.
"Proč pořád pochoduješ?" zeptala se.
"Protože když se zastavím, dnešek mě dožene," odpověděla zoufale.
"Ach, miláčku," Serena se přiblížila k dceři, ale Eliz couvla.
"Ne," záporně zakroutila hlavou a udělala ještě jeden krok vzad.
"Elizabeth, Severus tu není. A nevrátí se. Nikdy," Serena plakala.
"Ale já jsem tady. Nebyla jsem. Ale teď jsem tady. Prosím tě, prosím tě... Neodháněj mě!"
Elizabeth se zhroutila na zem a rozplakala se. Její matka ji objala.
"Bude to dobré, zlatíčko. Slibuji... Zlepší se to."

 
Posadily se na postel a dlouho oplakávaly dnešní den. Jakmile se obě uklidnily, Serena vstala a zavěsila obraz na zeď. Strhla tmavou látku. Z obrazu se usmíval Sirius.
"Pojď dál, Harry," zavolala Elizabeth ke dveřím.
Harry překvapeně pozoroval svou kamarádku. Kývla hlavou k otcovu portrétu.
"Jsem na vás hrdý," ozval se Siriusův hlas.
Chvíli si s nimi povídal. Jako první usnula Serena. Elizabeth se k ní tulila a Serenina ruka ji ovíjel...

.... Harry ještě pár minut mluvil s kmotrem. Nakonec ho události dnešního dne přemohly a začal pravidelně oddechovat.

Liz se vykroutila z matčina sevření. Přitáhla si k obrazu židli.
"Můžeš s ním mluvit, tati?" opatrně položila otci otázku.
"Ne, nemůžu. Ale můžu vyhledat jeho obraz. Jestli chceš..."
"To nevadí. Já zajdu do ředitelny sama. Stýská se mi po vás. Neumím si představit, že už nikdy..." polkla.
"Neobejmeme tě, nepohladíme a nepolíbíme, ale vždycky tu budeme s tebou."
Elizabeth přikývla, ale tohle byla sakra malá odměna. Pomáhala zbavit svět Voldemorta. Proč by prostě nemohla dostat Severuse a Siriuse zpátky?

 
Znovu se přitulila k matce. Vrzly dveře. Ze zvyku podala ze stolku hůlku.
"Ježíš, ségro, chceš mě zabít?" poplašeně se zeptal Nigel.
Očividně si na bezpečí zvykl. Hůlku u sebe neměl.
"Chceš se přidat?" nabídla a ukázala na postel.
"Ještě, že je ta postel tak velká," poznamenal a přilehl si ke své nové rozrostlé rodině.

 
Elizabeth ráno probudilo Johnovo pohlazení. Usmála se na tátu. Stále před sebou měla spoustu věcí, které musela vyřešit, ale doufala, že tím nejhorším si už prošla.
 
                                                        Díky za čtení a pls komentíky !!!
 
 
 
 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.